Aktuálně

U těhotných diabetiček se snižuje hladina glukózy nalačno mezi 8. a 12. týdnem a postupně se zvyšuje hladina inzulinu nalačno (nejvíce mezi 28. a 32. týdnem). Rostoucí produkce těhotenských hormonů v placentě způsobuje zhoršenou periferní utilizaci (využití) glukózy, narůstá inzulinová rezistence (snížená citlivost na inzulin), při hladově podstatně častěji hrozí ketoacidózy. Mění se ovšem i metabolismus aminokyselin a tuků, což může mít negativní vliv na plod, a to jak na počátku těhotenství (působí teratogenně – hrozí riziko vyvolání vrozené vývojové odchylky plodu), tak i později – může dojít k jeho dalšímu postižení. Výskyt vrozených vývojových vad u dětí žen s diabetem 1. a 2. typu přímo souvisí s metabolickou kompenzací v době početí a v prvních týdnech těhotenství: existuje vztah mezi hladinou glykovaného hemoglobinu a kongenitálními malformacemi. Mezi vývojové vady specifické pro diabetes patří syndrom kaudální regrese (porucha osifikace bederních obratlů, křížové kosti, kostí dolních končetin), srdeční vady (defekty septa, transpozice velkých cév), postižení gastrointestinálního a urogenitálního systému (ageneze či atrézie jednotlivých orgánů) nebo centrálního nervového systému (anencefalie, poruchy uzávěru neurální trubice). Nejčastěji užívaná klasifikace diabetu v těhotenství se odvíjí od doporučení americké National Diabetes Data Group (NDDG):

•  pregestační diabetes (žena trpěla diabetem mellitem 1. či 2. typu již před těhotenstvím), který se dále klasifikuje podle komplikací,
•  gestační diabetes (diagnostikován až v těhotenství) s podskupinami A1 (u nás porucha glukózové tolerance v těhotenství) a A2 (u nás gestační diabetes). Sem patří i skupina pacientek s cukrovkou v předchozích těhotenstvích.