Diabetes a řízení motorových vozidel

Od 15. dubna 2011 platí nová vyhláška, která upravuje podmínky zdravotní způsobilosti pro držení řidičského průkazu. U pacientů s diabetem je zpřísňuje a více než předchozí vyhláška klade důraz na prokazování „nerizikového či bezpečného chování".

Vyhláška i nadále spojuje možnost držení řidičského průkazu s posouzením celkového stavu nemocného. Navíc ale přímo vylučuje způsobilost k řízení u lidí, kteří

• za poslední rok prodělali druhou a další těžkou hypoglykémii, k jejímuž zvládnutí bylo třeba pomoci další osoby
• prodělali druhou a další hypoglykémii, která se vyskytla bez varovných příznaků nebo si je žadatel nebo řidič neuvědomoval.

Pro řidiče neprofesionály platí, že 12 měsíců po první a těžké hypoglykémii (vyžadující pomoc druhé osoby) je možné přiznat způsobilost k řízení pouze na základě odborného vyšetření. Totéž platí pro pacienty s orgánovými komplikacemi diabetu.

• užívá-li léky potenciálně způsobující hypoglykémii, ale v posledním roce neprodělal žádnou těžkou hypoglykémii (vyžadující pomoc druhé osoby)
• neexistují zdravotní komplikace v souvislosti s diabetem
• uvědomuje si hypoglykémii nebo její varovné příznaky
• je schopen doložit pravidelné měření glykémie (alespoň dvakrát denně) a rozumí rizikům, která hypoglykémie přináší v souvislosti s řízením.

Podmínkou zdravotní způsobilosti je vždy pravidelná (nejméně jednou za tři roky) lékařská kontrola zdravotního stavu lékařem příslušné specializované způsobilosti.

Jak vzniká obezita

Obezita vzniká porušením energetické rovnováhy. Je to velice jednoduché: představte si misky vah, na jedné je příjem energie a na té druhé její výdej. Pokud misky nejsou zatíženy rovnoměrně, začnete buď hubnout, anebo naopak přibírat, přičemž v dnešní době je obvyklejší druhá varianta. Vezměte si poměrně běžné „mlsání“ čokolády. Všichni ji považujeme za pochoutku a jíme jí, aniž bychom ji započítávali do energetického příjmu. Jenže 100 gramů běžné mléčné čokolády obsahuje zhruba 500 kcal. Pokud tedy sníme denně 50 gramů čokolády (což není u obézních lidí neobvyklé), přijmeme 250 kcal, které se uloží ve formě tuku. Za 30 dní jde o 7500 kcal, což představuje 833 gramů tuku, za jeden rok to představuje 10 kilogramů tuku. Stát se obézním je tedy skutečně snadné.

O obezitě mluvíme v případě, že množství tukové tkáně v organismu přesahuje stanovenou normu. Za normální hodnoty považujeme 20 až 30 procent tukové tkáně z celkové tělesné hmotnosti u ženy a 15 až 20 procent u muže. Jiná definice obezity – podle Světové zdravotnické organizace – odvozuje obezitu od indexu tělesné hmotnosti/body mass indexu (BMI). Jeho velikost určíme výpočtem podle vzorce: BMI =  hmotnost (kg) / výška2 (uvedená v metrech). Za obézního je pak považován každý člověk s BMI vyšším než 30. Na vznik obezity má vliv celá řada faktorů (genetické, hormonální, metabolické, psychologické, vlivy zevního prostředí).

Co se týká genetiky, v dobách nedostatku potravy a tekutin si náš organismus vytvořil velmi efektivní systém využívání a skladování energie, minerálních látek a vody. V době nadbytku potravin ale tento mechanismus ztratil svůj význam a naopak zvyšuje riziko rozvoje obezity a cukrovky 2. typu. Na druhou stranu je nutné zdůraznit, že hlavním viníkem současné epidemie obezity nejsou geny, ale výrazná změna životního stylu během několika málo desítek let. Jde o to, že u člověka s vysokým genetickým rizikem rozvoje obezity, záleží na jeho způsobu života, zda se tyto geny plně projeví. Při sedavém zaměstnání a konzumaci nevhodné stravy tomu spíše tak bude, naopak dostatečným pohyb a racionální nízkoenergetickou stravu je obvykle potlačí. Prakticky to znamená, že pokud vaše rodiče a prarodiče měli s nadváhou či obezitou problémy, nemusíte být zákonitě také obézní, ale můžete svým chováním svoji hmotnost výrazně ovlivnit.

Velmi malou část případů obezity způsobují endokrinologické poruchy. Jedná se především o poruchu funkce štítné žlázy, nadměrnou produkci stresového hormonu kortizolu či dlouhodobou léčbu kortikosteroidy. Tato onemocnění mají většinou charakteristické projevy, proto jejich diagnostika obvykle nečiní obtíže. Léčba dané endokrinologické poruchy pak zahrnuje i režimová opatřeními vedoucí ke snížení hmotnosti. U některých lidí mohou za obezitu psychosociální faktory. Pokud řešíte depresi, beznaděj, zlost, stres či nudu přejídáním, protože vám jídlo přináší pocit uspokojení, pochopitelně začnete mít dříve či později potíže s nadváhou a později i obezitou. V těchto případech je namístě pomoc odborníka. Mějte na paměti, že vzniku nesprávných jídelních zvyklostí napomáhají rodinné a společenské vlivy (svátky, oslavy, recepce) a výchovné metody (například dostává-li dítě jídlo jako odměnu).

Obézní jsou mnohem více ohroženi různými zdravotními komplikacemi než lidé s normální hmotností. Abyste zdravotní rizika omezili, nemusíte nutně dosáhnout své ideální hmotnosti, podstatný význam má už snížení váhy o 10 procent. Další dobrou zprávou je skutečnost, že téměř každý z nás má možnost svým chováním ovlivnit, na jaké číslovce se ručička na váze zastaví.

Jak se vyrovnat s nemocí svého dítěte

Nejprve přijde šok, pak popírání problému, lítost a nakonec vztek. Je tomu tak i u diabetu, kde je vše ještě umocněno faktem, že jde o nemoc nevyléčitelnou, která podstatně ovlivňuje životní rytmus celé rodiny. Rodiče se najednou musejí stavět do role dozorců, kteří dětem „ubližují“ pícháním inzulinu a odpíráním sladkostí.

Každému trvá jinak dlouho, než přijme fakt, že je jeho dítě nemocné a přestane litovat je i sebe. Na konci toto psychického procesu by mělo být poznání, že se k diabetickému dítěti musíte chovat stejně jako ke zdravému. Je nutné přijmout fakt, že dítě má právo plně se zapojit do dětského kolektivu a na druhou stranu že pokud zlobí, nemoc jej nijak neomlouvá. Naopak: právě diabetik potřebuje přesně dané mantinely a musí si ve vlastním zájmuRodiče dítěte, u něhož se objeví vážné onemocnění, prožívají zpočátku řadu negativních emocí  zvyknout na řád.

Někdy děti i rodiče získají dojem, že když budou dodržovat pokyny lékaře, dojde ke zlepšení zdravotního stavu a možná i vyléčení diabetu. To ale samozřejmě není pravda, takže pak u nich dochází ke ztrátě motivace. Přijmout myšlenku, že diabetes je nemoc na celý život, je velmi obtížné, ale nutné – jen tak se s ním všichni mohou opravdu vyrovnat.

Dítě může považovat nemoc za své selhání a za prohru fakt, že se nedokáže vyléčit. Rodiče mu musí umět vysvětlit, že to tak není. Také by měli být připraveni mu postupně předávat zodpovědnost za dodržování léčebného režimu.

Další potíží může být skutečnost, že zdravý sourozenec může nemocnému závidět zvýšený zájem rodičů. Dítě s diabetem naopak svému bratrovi či sestře někdy závidí jejich zdraví – na rozdíl od něj si mohou dovolit sladké a nemusí si každodenně píchat inzulin. Proto je velmi důležité, aby byli rodiče ke svým dětem spravedliví a aby diabetické dítě netrpělo přemírou péče.

Zásadní ale je, aby rodiče nevěnovali všechen svůj čas jen dítěti a jeho léčbě – o jeho potřeby dokáže pečovat i babička či jiný poučený dospělý. Rodiče si musí umět najít chvíli na odpočinek, vlastní koníčky a relaxaci: diabetes totiž nesmí zničit nejen život dítěte, ale ani chod rodiny.

Cukrovka pod kontrolu

Pro léčbu diabetu je zásadní hlídání glykémie samotným pacientem. Jeden z nejuznávanějších způsobů měření krevního cukru sleduje hodnoty v osmi denních časech:

• 1. ráno nalačno, tedy před jídlem,
• 2. za hodinu po snídani,
• 3. před obědem,
• 4. hodinu po obědě,
• 5. před večeří,
• 6. hodinu po večeři,
• 7. ve 22 hodin (než jdete spát – tehdy se nejčastěji doporučuje aplikovat dlouhodobý inzulín),
• 8. kolem čtvrté hodiny ranní (tělo se začíná připravovat na blížící se den a hladina krevního cukru se přirozeně zvyšuje).

Obecně se doporučuje měřit hladinu glykémie pomocí speciálních proužků hodinu až dvě po jídle, většina lékařů považuje za důležitou její hodnotu hodinu po jídle, neboť je zpravidla nejvyšší.
Následující tabulka ve zjednodušené podobě ukazuje, zda a na kolik balení proužků mají pacienti nárok (konečné rozhodnutí je ale vždy na ošetřujícím diabetologovi):

terapie množství proužků/rok

• Pacient léčený dietou 50
• Pacient léčený perorálními antidiabetiky 100
• Pacient léčený inzulínem jednou až dvakrát denně 400
• Pacient léčený inzulínem třikrát a vícekrát denně 1000
• Pacient na pumpě 1000

Pozn.: Množství od 400 do 1000 proužků podléhá schválení revizním lékařem pojišťovny.