Dětský diabetes

U dětí je obvykle diagnostikován diabetes mellitus prvního typu – vinou této nemoci organismus navždy ztratí schopnost vyrábět hormon inzulin, bez něhož neumí hospodařit s glukózou (krevním cukrem), zdrojem energie pro tělesné buňky. Bez dodání inzulinu zvenčí by nemocné dítě brzy zemřelo.

Příznakem diabetu u dětí je hubnutí, časté močení, světlá a lepkavá moč, velká žízeň a únava. Léčbou spočívající v aplikaci inzulinu a úpravě životního stylu dítěte lze omezit zdravotní potíže na minimum. Nemoc pak dítě neomezuje víc, než je nezbytně nutné, takže se může plnohodnotně zapojit do dětského kolektivu. Trávicí šťávy inzulin likvidují, nelze jej tedy užívat ve formě prášků - musí se dostat rovnou do krve. Podává se většinou inzulinovým perem s jemnou jehličkou, na kterém se snadno nastaví přesná dávka. Dalšími možnostmi jsou inzulinová stříkačka nebo inzulinová pumpa. Inzulin se obvykle užívá v pěti dávkách, které pokryjí potřeby organismu během celého dne.

Aplikace inzulinu je poměrně jednoduchá, složitější je odhadnout jeho potřebné množství. Záleží totiž nejen na čase, objemu a složení jídla, hmotnosti dítěte, jeho fyzické kondici a zdravotním stavu, ale i na fyzické námaze. Děti vidíme neustále v pohybu, takže jsou v tomto ohledu nevypočitatelné. Proto je u nich nutné několikrát denně zjistit aktuální hladinu krevního cukru v krvi (glykémii). Správnou dávku inzulinu si dítě dokáže vypočíst až kolem dvanácti let, do té doby mu musí pomáhat rodiče nebo učitelé. Děti užívající inzulin mohou jíst skoro všechno, a to v pravidelných šesti dávkách – kromě tří hlavních jídel mají mít ještě dopolední a odpolední svačinu a druhou večeři.

Selfmonitoring – samostatná kontrola diabetu

Selfmonitoring (samostatná kontrola diabetu) vám pomůže dosáhnout přiměřené hladiny glukózy v krvi, vyhnete se také jejím náhlým poklesům (hypoglykémie) a vzestupům (hyperglykémie), čímž předejdete život ohrožujícím situacím. Díky selfmonitoringu také můžete upravovat dávky inzulínu (samozřejmě po domluvě s lékařem). Jeho nedílnou součástí je samostatné měření hladiny cukru v krvi.

Obecně se doporučuje co nejčastější samostatná kontrola glykémie, na konkrétní frekvenci se domluvte se svým lékařem. Diabetici léčení inzulinem intenzivně (třemi a více injekcemi za den nebo inzulinovou pumpou) by měli dvakrát týdně provádět čtyřbodové měření

• ráno nalačno
• poté před obědem
• před večeří
• před spaním
• případně na doporučení lékaře i v noci – buď v jednu a ve čtyři, nebo pouze ve tři hodiny
• případně také jednu až dvě hodiny po jídle.

Diabetici, kterým stačí jedna až dvě injekce inzulinu za den, by si každý týden měli alespoň jednou určit glykémii před aplikací inzulinu ráno nebo ještě lépe ráno i večer. Za mimořádných okolností (například při fyzické námaze) kontrolujte glykémii častěji.

Před jídly by se glykémie měla pohybovat mezi 4,0 až 6,0 mmol/l, dvě hodiny po jídle nemá překročit 9,0 mmol/l. Jedno měření nám ukáže aktuální množství cukru v krvi (tím pádem zjistíme, zda můžeme například bez obav sednout za volant), ale neříká nám nic dalšího (zda je glykémie stabilní, stoupá či klesá).

Více se o změnách hladiny cukru v krvi během dne v závislosti na příjmu potravy a pohybové aktivitě dozvíte z glykemických profilů (několik za sebou jdoucích měření). Nejčastěji se používají velký

• šest až osm měření: před a dvě hodiny po každém hlavním jídle, před spaním a ve dvě hodiny ráno

a malý glykemický profil.

• tři až pět měření, před hlavními jídly, případně před spaním a v noci 

Nároky diabetika

Podle současné legislativy nemá maximální výše poplatků u lékaře a doplatků za léky přesáhnout 5 000 korun za rok, u mladších 18 let a starších 65 let 2 500 korun. Zdravotní pojišťovny jsou povinné tyto částky sledovat, a jakmile přesáhnou roční limit, musejí pacientovi přeplatek vrátit, a to do 60 dnů od konce čtvrtletí, ve kterém byl překročen.

Každý pojištěnec má jednou za rok nárok na bezplatný výpis ze svého osobního účtu, na kterém jsou zaznamenány všechny uhrazené poplatky. Diabetici s příjmy nižšími než životní minimum mohou zažádat o příspěvek na diabetickou dietu, tato dávka jim ale nemusí být přiznána. Každý diabetik má nárok na inzulin a injekce s jehlou zdarma, glukometr pojišťovny hradí jen těm, kteří si inzulin aplikují nejméně třikrát denně.

Děti do 18 let věku neplatí třicetikorunové regulační poplatky za návštěvu u lékaře, ani za návštěvní službu. Do ročního limitu 2 500 Kč se u nich započítávají třicetikorunové poplatky za návštěvu klinického psychologa či klinického logopeda, poplatek za položku na receptu u léku plně nebo částečně hrazeného z veřejného zdravotního pojištění, a doplatky na léky ve výši doplatku na nejlevnější na trhu dostupný lék nebo potravinu pro zvláštní lékařské účely.

U starších 65 let se do limitu 2 500 Kč započítávají třicetikorunové poplatky za návštěvu lékaře, za návštěvní službu praktického lékaře a za návštěvu klinického psychologa či klinického logopeda, poplatek za položku na receptu, doplatky na léky ve výši doplatku na nejlevnější na trhu dostupný lék nebo potravinu pro zvláštní lékařské účely a doplatky na částečně hrazené léčivé přípravky obsahující látky určené k podpůrné a doplňkové léčbě

U všech ostatních se do limitu 5 000 Kč započítávají: poplatek 30 korun za návštěvu lékaře, klinického psychologa, klinického logopeda a za návštěvní službu, poplatek za vydání každého plně nebo částečně hrazeného léčivého přípravku nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely předepsaných na receptu, doplatky na částečně hrazené léčivé přípravky ve výši doplatku na nejlevnější na trhu dostupný lék nebo potravinu pro zvláštní lékařské účely (pokud ovšem lékař na receptu vyznačí, že předepsaný přípravek nelze nahradit, započítává se do limitu doplatek v plné výši).

Do limitu se naopak nezapočítávají:

• regulační poplatek ve výši 90 Kč za pohotovostní službu (včetně zubní), pokud následně nedojde k přijetí do ústavní péče
• šedesátikorunový poplatek za každý den ústavní nebo komplexní lázeňské péče
• doplatky na částečně hrazené léčivé přípravky a potraviny pro zvláštní lékařské účely obsahující léčivé látky určené k podpůrné nebo doplňkové léčbě předepsané pojištěnci mladšímu 65 let
• doplatky na zdravotnické prostředky vydané na poukazy a doplatky za částečně hrazené léky vyúčtovávané jako takzvané zvlášť účtované léčivé přípravky (ZULP).

Diabetické dítě ve škole či školce

Diabetické dítě touží po tom, aby jej spolužáci brali jako sobě rovného a nebylo handicapováno svou nemocí. Zároveň se ovšem může ocitnout v ohrožení života, pokud nedodržuje léčbu a doporučená opatření. Lze tyto dva požadavky skloubit? Odpověď zní ano.

Většina dětí si aplikuje inzulínovou injekci ráno před snídaní, v poledne před obědem, večer před večeří a před spaním. Dnes již všechny diabetické děti vlastní inzulinová pera, která vše usnadňují – většina z nich nepotřebuje asistenci dospělého už v devíti či deseti letech věku.
Důležité je, aby dítě mělo ve škole svoje klidné místo, aby jej při tom spolužáci nerušili. Je potupné, když si musí píchat inzulin na WC, učitelé by mu to proto měli umožnit například v kabinetě či ve sborovně. Klidné místo potřebuje dítě i pro měření glykémie glukometrem před samotnou aplikací inzulinu.
Větším problémem je ovšem správné odměření inzulínové dávky. Dávka o málo větší či menší může způsobit v lidském organismu velké škody. Fakt, že si osmileté dítě dokáže samo píchnout inzulin, neznamená, že zároveň může nést zodpovědnost za to, zda použije právě dvě a ne tři jednotky. Dávku inzulínu by měl zkontrolovat třídní učitel, jinak by rodiče museli denně jezdit do školy píchat dítěti polední injekci, což není příliš praktické.

Po injekci inzulinu se dítě potřebuje brzy najíst. Je-li ve školní jídelně fronta, mělo by přednostně dostat oběd, jinak by u něj mohlo dojít k náhlému poklesu hladiny krevního cukru – hypoglykémii. Je třeba také myslet na to, že ve dnech odpoledního vyučování by nemuselo stihnout píchnout si v polední pauze inzulin a ještě se najíst. Proto by mělo obědvat pravidelně v určitý čas, i když si tím o pár minut zkrátí vyučování.

Diabetické dítě má jíst v zásadě šestkrát denně v pravidelných intervalech, občas je povoleno i něco sladkého. Ve školní jídelně se sice diabetická dieta nevaří, to však nemusí být větší problém: dítě může v současnosti jíst prakticky vše, spolu s ostatními. Je ovšem nutné regulovat množství jídla: starší děti to už zvládnou samy, u mladších se rodiče mohou domluvit s kuchařkami. Místo sladkého oběda může například dostat dvojitou porci polévky a chleba navíc. Sladký oběd lze také nahradit studeným pokrmem (sendvičem apod.), teplé jídlo bude pak dítě mít k večeři.
Diabetické dítě by nemělo v žádném případě být osvobozeno z tělocviku – sportovat má stejně jako ostatní. Rodiče by však měli dopředu vědět, jak bude příslušná hodina tělesné výchovy náročná a podle toho upravit už ranní dávku inzulínu. Fyzická zátěž, stejně jako vynechané jídlo, totiž vedou k poklesu hladiny krevního cukru, a následně k hypoglykémii.

Hypoglykémii na sobě většina dětí dobře pozná, projevuje se slabostí, studeným potem, třesem rukou, bušením srdce a u některých i dravým hladem. Hypoglykémii by se ovšem měli naučit rozpoznávat i dospělí, kteří jsou s dítětem ve styku. Může se totiž projevit navenek neobvyklým chováním – bezdůvodným smíchem či pláčem, agresivitou, v krajním případě až bezvědomím s křečemi (tyto stavy jsou však dnes již naštěstí vzácné). Při hypoglykémii se dítě musí zklidnit a rychle vypít sladký nápoj (limonádu, džus, případně neředěný sirup), v mírnějším případě se stačí najíst. V těžkém stavu s poruchou vědomí by ovšem dítě mohlo nápoj či jídlo vdechnout, nutné je tedy neprodleně volat lékaře. Lékaři, který přijede, musí rodiče každopádně ihned sdělit, že jejich dítě trpí diabetem mellitem a právě prožívá stav hypoglykémie.