Prediabetes

Více ohroženi diabetem jsou lidé, kteří mají porušenou glukózovou toleranci nebo zvýšenou lačnou glykémii (hladinu krevního cukru po ránu, před najedením).

• Při porušené glukózové toleranci (při perorálním glukózovém tolerančním testu – konzumace určitého množství přesně koncentrované sladké tekutiny a následné opakované měření hodnot glykémie v čase – dosahují hodnoty glykémie po dvou hodinách 7,8 mmol/l až 11,0 mmol/l) už organismus úplně nekontroluje koncentraci glukózy v krvi. Takto postižení lidé zatím diabetem netrpí, ale nezmění-li své životní návyky tak, aby u nich byl příjem a výdej energie v rovnováze, s velkou pravděpodobností jím v blízké budoucnosti onemocní.
• U lidí s porušenou lačnou glykémií (její hodnoty nalačno se pohybují mezi 6 až 7 mmol/l a při perorálním glukózovém tolerančním testu s hladinou glykémie po dvou hodinách nižší než 7,8 mmol/l) hrozí vznik diabetu 2. typu. Proto by měli snížit svou hmotnost (vhodným stravováním a pohybovými aktivitami).

Kožní projevy dlouhodobé hyperglykémie

Déletrvající zvýšená hladina krevního cukru (hyperglykémie) se na kůži, obdobně jako v jiných částech lidského těla, projevuje poškozením drobných krevních cévek (mikroangiopatií), které postupně způsobuje poruchu krevního průtoku v dané oblasti. Pro diabetickou mikroangiopatii v oblasti kůže je typické narušení výstelky cév (endoteliální dysfunkce), s poruchou regulace napětí (tonu) stěny kapilár. To vede k jejich rozšíření (dilatace), se zvýšením prostupnosti stěny. Kůže může být na první pohled normální, u starších pacientů může být zřetelnější atrofie. Mezi kožní projevy související s mikroangiopatií patří především diabetická dermopatie, necrobiosis lipoidica a granuloma anulare, (viz níže).

Erytém (zčervenání kůže) postihuje spíše méně diabetiků. Projevuje se jako trvalé, světle červené zbarvení kůže v obličeji, často související s působením tepla nebo s konzumací alkoholu či kofeinu.

Známým pojmem je rubeosis faciei diabeticorum, tato porucha je často známkou nedostatečné léčby cukrovky.

Růžové nebo světle červené skvrny na dlaních či ploskách nohou diabetiků jsou příznakem poruchy sympatické inervace. Nemocní bývají občas postižení náhlými atakami erytému a otoků s pocitem pálení a tepla v oblasti nohou.

Poruchy pigmentace jsou u diabetu naopak časté.Vitiligo  se objevuje asi desetkrát častěji u diabetiků než u normální zdravé populace, nejvíce u žen s diabetem 2. typu. Podobně častá je diabetická dermopatie, projevující se jako lesklé, nahnědlé, mírně se šupící, atrofické hyperpigmentace na holeních. Zvýšená křehkost stěny kapilár (spojená s mikroangiopatií) a následný extravazální přestup červených krvinek a ukládání hemosiderinu v makrofázích může v pozdějších stádiích choroby způsobovat diabetickou purpuru.

Erythrasma se projevuje jako ostře ohraničené, mírně se šupící, nahnědlé skvrny v oblasti genitálií a třísel.

Prvním projevem diabetické nekrobiózy je nejprve plochá červená papula s jemnou šupinkou na povrchu. Pomalým zvětšováním vznikají typická, ostře ohraničená, lehce indukovaná, lesklá ložiska okrouhlého i nepravidelného tvaru, s vyvýšeným lividním okrajem, která jsou někdy hnědě pigmentována. Nalézáme je obvykle v pretibiální oblasti, na hřbetech rukou a předloktí.

Diabetičtí pacienti jsou také častěji postiženi kožními změnami podobajícími se sklerodermii (diabetická ruka), postihující především prsty nebo hřbet rukou. Mezi fibrotické změny dále patří palmární aponeuróza (Dupuytrenova kontraktura), plantární fibromatóza (Ledderhoseova choroba), sklerózní fibróza penisu (induratio penis plastica) a syndrom karpálního tunelu. Do této skupiny onemocnění lze rovněž zařadit syndrom omezené kloubní mobility, který je charakterizován sklerózou pojivové tkáně. Patří sem i cheiroartropatie, vyznačující se omezenou pohyblivostí dolní čelisti.

Granuloma anulare se vyskytuje častěji u osob s diabetem 1. typu. V patogenezi se vedle mikroangiopatie uplatňuje i vaskulitida z imunitních komplexů, vliv streptokokové infekce či defekt migrace neutorfilů. Granuloma anulare nalézáme především na dorzálních a laterálních částech končetin, tvoří se zde typická anulární ložiska o průměru až několik centimetrů, s navalitým okrajem z lehce splývajících uzlíčků.

Syndrom diabetické nohy

Poměrně rozšířené postižení dolních končetin diabetiků různými defekty se označuje souhrnný názvem syndrom diabetické nohy. Ten má dvě příčiny

• ateroskleróza a s ní související ischemická choroba dolních končetin způsobující nedokrvení nohou. Do tkání se pak hůře dostává kyslík, a tím pádem jsou náchylnější k poranění, která se většinou nehojí příliš dobře
• diabetická polyneuropatie (postižení periferních nervů), která jednak rovněž zhoršuje prokrvení končetin, ale především je znecitlivuje: snadněji pak dochází k poranění, kterých si navíc diabetik často všimne pozdě.

Inzulínová lipodystrofie

Velmi častou komplikací léčby diabetu je inzulinová lipodystrofie. Objevuje se ve dvou variantách: jako atrofie, nebo naopak – jako hypertrofie podkožní tkáně.

Podstata této nemoci dosud není známá (předpokládá se, že jde o následek opakované traumatizace způsobené každodenně aplikovanými injekcemi, případně kanylou inzulinové pumpy, a lokálního působení inzulinu na tukovou tkáň), a neexistují na ni ani léky. Prevencí onemocnění je zejména rovnoměrné střídání míst vpichu inzulinu či kanyly.